Osobní příběh

Vždy jsem měl sny, které mě poháněly kupředu. V mé životní cestě se však vyskytly, jak skvělé momenty, tak i ty horší. Ze všeho jsem se snažil vždy něco naučit. A musím říct, je to super cesta. Ničeho nelituji. Našel jsem díky tomu i své poslání. 🙂

Celý život jsem se chtěl živit fotbalem, věnoval jsem mu téměř veškerý svůj volný čas a viděl v něm jasnou budoucnost. Po maturitě jsem si ale začal uvědomovat, že částečně bych se s ním uživil, ale na Ligu mistrů by to rozhodně nebylo. Proto jsem po střední škole šel  na vysokou a fotbal jsem začal pomalu přesouvat na druhou kolej. Díky lásce ke sportu pro mne byla volba vysoké školy jasná – Fakulta tělesné výchovy a sportu na Karlově Univerzitě. Když nevyšla kariéra profi fotbalisty, chtěl jsem samozřejmě u tohoto sportu zůstat a mé ambice vedly k tomu, stát se top trenérem nebo sportovním manažerem.

DSC_6816

Ve třeťáku na VŠ jsem si však začal uvědomovat, že cesta k mým profesním snům je hodně trnitá a ve spoustě případů nebude záležet ani tak na mých dovednostech a schopnostech, ale na jiných lidech. Čekat 20 let na vysněnou pozici a slušný příjem, který by mi splnil mé sny, tak to jsem opravdu nechtěl.

V tu chvíli jsem začal řešit co vlastně se životem. Mé sny nebyly nijak velké a byly hodně podobné jako u většiny lidí. Prostě jsem chtěl mít svůj dům, rodinu s dětmi, které budu moc podpořit v životě, dopřát jim vzdělání na VŠ, mít možnost si koupit nové auto nejednou za život, a také si užívat aktivit, které mě baví. To je zejména sport a cestování ať už za kulturou, nebo ideálně za sportem.

Jednou jsem se rozhodl si své sny vyčíslit – spočítal jsem si kolik bych musel měsíčně vydělávat, abych si je dokázal splnit. Dostal jsem se na částku cca 70 000 Kč měsíčního přijmu. A právě v tuto chvíli jsem si položil dvě jednoduché otázky: „Kde mohu tyto peníze vydělávat? Kdo je vydělává?“.

A právě tento moment a odpovědi na tyto otázky byly nejzásadněší pro mé další smýšlení,  nejen profesní. Zjistil jsem, že podnikání je jediná cesta, kde bude opravdu záležet na mně, kde budu finančně nezávislý, ale hlavně budu mít časovou svobodu, která mi umožní život opravdu žít, nejen prožívat.

Finance byly v tu chvíli jasnou volbou, protože jaký jiný obor dokáže propojit všechna odvětví na trhu, vrátit mě do propojení se sportem a je v České republice největší? Na druhou stranu je to ale oblast, ve které je největší paseka a proto má mezi lidmi nevalnou pověst. To pro mě ovšem nebyla překážka, ale výzva to dělat jinak, lépe a tuto mou vizi dostat mezi mé přátele a to vše ve spolupráci s Partners Financial Services, a.s.

V prosinci 2011 jsem udělal interní certifikaci, supervizi a vše mohlo začít. Po zkušenostech ze sportu jsem znal jak úspěchy, tak i neůspěchy a byl jsem na ně připraven. Mé začátky byly hodně o praxi, vzdělávání, učení se prvních obchodních a manažerských dovedností. V létě 2012 však přišla jedna ze zásadních příležitostí týkající se mé vášně k fotbalu, která na část roku přerušila mé působení ve financích. Dostal jsem sportovní stipendium na Univerzitě STFX v Kanadě, kde jsem strávil 4 měsíce. Byly to fantastické 4 měsíce, které mi splnily mé fotbalové sny, naučily mě se o sebe postarat, ale hlavně mi ukázaly, že ty sny, které mám, si chci skutečně splnit a jsem pro ně ochotný udělat maximum. V Kanadě jsem si totiž zažil to, co si u nás většina lidí jen představuje. Každý má svůj dům s velkým pozemkem, auto, rodinu, cestují, dělají práci, která jim přináší radost a díky tomu je mentalita Kanaďanů úžasná. Jsou prátelští, nikam nechvátají – například na přechodu jsem snad nikdy nečekal a navíc vidět úsměv řidiče, když mi kynul, abych přešel, byla fakt paráda.

Po návratu do ČR jsem se nabitý energií naplno vrhnul do práce a za 11 měsíců jsem povýšil na první manažerskou pozici. Vždy jsem si však uvědomoval, že podnikání není o rychlých penězích, ale o dlouhodobém vytváření hodnot, kde peníze budou tak vysoké, jak velká bude má přidaná hodnota. Motto, kterého se v podnikání držím je: „Pokud lidem neměníte životy, neměli byste podnikat. Tak jednoduché to je.“ Richard Branson.

V letech 2014 a 2015 jsem se učil základům pro nižší a střední management. Mou náplní bylo zejména řízení menších týmu, školení, vytváření systémů firmy, kontroling. Během této doby jsem však zažil i druhou pro mě extrémně důležitou zkušenost, která mě dodnes stále žene dál. Byla to rakovina varlete, kterou mi diagnostikovali v mých 24 letech. Prošel jsem si obdobím, které nebylo pro mě, mou rodinu a kamarády úplně lehké, čtvrt roku chemoterapií bylo náročných, ale dnes to vnímám jako hodně důležitou zkušenost, díky které si člověk více uvědomuje drobnosti a radosti, které má kolem sebe a více si užívá života. Proto se řídím heslem, že život nechci jenom nějak přežívat, ale skutečně žít naplno.

Podnikání ovšem není jenom o jednotlivci, ale o týmu lidí, kontaktech, spolupráci napříč různými obory. Proto jsem se zapojil do různých projektů a sám je začal vytvářet. V rámci Partners jsem vybudoval tým kvalitních poradců a budoucích manažerů, se kterým neustále makáme na inovaci a zkvalitňování našich služeb, tak abychom mohli našim klientům dopřát co nejméně starostí a co nejlepší servis.

Svou práci dnes nevnímám pouze jako zdroj příjmu a povinnost, ale jako nedílnou část mého života. Je to poslání, kterému věnuji maximum svého času a úsilí a jsem vděčný za to, že mohu dělat práci, která mě baví, naplňuje a je součástí mě samotného.